Stabilní katastr měl představovat stálý a dokonalý seznam všech pozemků podléhajících dani s udáním jejich velikosti, plochy a čistého výnosu. S jeho mapováním se začalo na základě patentu císaře Františka I. ve 20. letech 19. století v Rakouském císařství. Provádění měřických prací a metoda tvorby katastrální mapy byla pevně stanovena měřickou instrukcí. Mezi předměty měření patřily katastrální hranice obce, hranice pozemkových a stavebních parcel, železničních tělěs, silnice, vodstvo a vybrané objekty – boží muka, křížky, mostky atd. Pozemky byly rozlišeny podle druhu (kultury), užívání a tříděny do jakostních tříd (bonity). Geodetickým základem pro mapování ve stabilním katastru byla trigonometrická síť vybudovaná postupně pro celou rakouskou monarchii a později i pro uherskou část. Délkovou jednotkou při měření a výpočtech byl vídeňský sáh a z něho vyplývající měřítko katastrálních map 1:2880. Originální mapy sloužily zprvu obcím k zaznamenávání změn, později byly nahrazeny otisky. Jeden adjustovaný a kolorovaný otisk zvaný „císařský otisk“ byl patentem určen k uložení ve vídeňském archivu.
Z měřického operátu stabilního katastru byly odvozeny pozdější katastrální mapy v měřítku 1:2880 na území České republiky, ještě téměř 70% se jich dnes v KN stále používá.
Originály mapových listů jsou uloženy v Zeměměřickém úřadě (jejich vlastníkem je ČÚZK), pro účely prezentace na internetu byly naskenovány, slícovány a transformovány do souřadnicového systému S-JTSK. Mapa znázorňuje stav využití území hl. m. Prahy okolo roku 1842 a umožňuje odkazy na náhledy originálních listů archiválií Ústředního archivu zeměměřictví a katastru.
Kontaktní osoba: Mgr. Jiří Čtyroký, ctyroky@urm.praha.eu